Kostel sv. Petra a Pavla

nockostelu.cz/kostel/3116/

Kostel sv. Petra a Pavla ve Chvatěrubech

Program Noci kostelů:

Pravidelné bohoslužby:

Sobota: 16.00 hod. (bohoslužba slova s nedělní platností – pouze 2. sobota v měsíci, kromě období letních školních prázdnin)

Doprava:

Autobusová zastávka PID – Chvatěruby

Vlaková zastávka ČD – Chvatěruby

HISTORIE KOSTELA:

SLOH
gotika; renesance

ANOTACE
Zděný jednolodní orientovaný kostel se čtvercovým presbytářem, sakristií a přístavkem krytý sedlovou střechou. Nad středem lodi je umístěna sanktusová věžička. Areál uzavírá ohr. zeď s bránou. Původně gotický kostel, znovu postaven v roce 1656.

POPIS
Areál kostela leží při JZ konci vesnice, na terénní hraně, nad jižním svahem směřujícím k Vltavě. Areál vymezený ohradní zdí je zhruba oválného půdorysu, kostel je umístěn na jeho JZ konci. Předmětem památkové ochrany je kostel, ohradní zeď a pozemky vymezeného areálu.

POPIS PAMÁTKOVÉ HODNOTY
Venkovský kostel s bohatou stavební historií (gotické hmotové uspořádání, renesanční architektonické články).

HISTORIE KOSTELA Z JINÝCH ZDROJŮ

Kostel sv. Petra a Pavla ve Chvatěrubech (okres Mělník) stojí nad vltavským údolím, na okraji nepravidelné zá­stavby vsi, rozložené na k západu klesajícím svahu, před jižním průčelí zámku. Situace kostela přímo souvisí se zámkem, původně hradem. Zámek stojí na plochém návr­ší, odděleném od svahu na západě plochým sedlem, vý­razně klesajícím k severu. Areál kostela pak odděluje od zámku široký příkop, ve kterém dnes pod hřbitovní zdí pro­bíhá cesta, vedoucí do údolí, kde stojí velký hospodářský dvůr. Na jihu odděluje kostelní areál od zástavby prudce klesající svah do široké rokle, běžící zhruba od východu do údolí Vltavy. Zámek s kostelem tedy stojí na návrší chrá­něném na západě, jihu i severu svahy, na východě pak sed­lem. I když poněkud situaci znejasňuje zástavba vsi, roz­ložená jak v sedle, tak v jižní rokli, je již z terénní situace zřejmé, že kostel stál v areálu hradu, respektive na jeho předhradí. Přímým důkazem je pak dům ve svahu pod ji­hozápadním nárožím kostelního areálu, který vznikl nešťastnou radikální přestavbou válcové mohutné bašty, kte­rá toto hradní nároží flankovala.

Areál kostela vymezuje ohradní zeď bývalého hřbitova. Na západě, jihu a severu, kde ohradní zeď stojí přímo nad svahem, obklopuje kostel pouze úzký pruh hřbitova, s brankou se schodištěm v severozápadním nároží, vedoucí k zámku, kde byla umístěna i fara. Podstatně větší východ­ní část hřbitova je přístupná pilířovou branou – hlavním vstupem ke kostelu.

Na první pohled nevýrazná kostelní orientovaná stav­ba má obdélnou loď a čtvercový nižší presbytář. Sedlové střechy ukončuje na východě u presbytáře i lodi strmý troj­úhelný štít, v západním průčelí pak vykrajovaný třípatro­vý štít obloučkově ukončený. Z hřebene lodi vyrůstá poly­gonální sanktusnik ukončený cibulovou střechou. K jižnímu boku lodi je připojena sakristie, východní zdí lícující s východní zdí lodi. Ze středu severního prů­čelí vystupuje drobná čtvercová stavba dodatečně zazděné před­síně. Jednoduché hladké fasá­dy, ukončené na jihu a severu římsou, na východním a západ­ním průčelí propojenou plochý­mi pásy, člení pouze rytmus oken. Přes tuto jednoduchost jde o řešení neobvyklé – veškerá okna jsou kruhová špaletová, bez šambrán. Po jednom okně je na jižním a severním boku presbytáře, severní průčelí lodi je prolomeno trojicí oken, zá­padní část jižního průčelí lodi dvojicí oken a jedno okno osvět­luje loď v ose západního průče­lí. Pod ním je vstup do kostela s jednoduchým kamenným por­tálem, s dveřmi datovanými do roku 1715.(1) Další vstup vedou­cí od severu zanikl po úpravě předsíně na kapli.

Opravy fasád

Podstatné poznání minulos­ti kostela umožnila až oprava fasád v roce 1994. Před opravou pokrývala fasády nekvalitní novodobá omítka se zjednodušeným profilem římsy. Prakticky chybělo lemováni štítů, západní štít měl detaily zachovány pouze při svém vrcholu.

Snímání vrchní vrstvy postupně odhalilo starší vrstvy a úpravy. Relativně nejcelistvěji byla dochována omítka, která patřila nejstarší dochované vrstvě na římse a která plynule přecházela do špalet oken. Na této dřevem hlaze­né jednovrstvé omítce s vápenným nátěrem nebylo stop po plastických ani malovaných šambránách, ani jiném ar­chitektonickém členění. Další postup snímání omítek vedl, nejprve na severním průčelí lodi a na presbytáři a dále na průčelí jižním a západním, k odkrytí pozoruhodných detailů. Na severním průčelí lodi vpravo od sínce v úrovni jeho římsy byl zachycen fragment renesanční sgrafitové omítky. Sgrafitové obdélníky oddělené jednoduchou spá­rou, vymezenou dvojicí rysek, zdůrazňovala po obvodu šra­fura, vytvářející iluzi plastické bosáže. Náběh na klenák přímo u zdi předsíně dokládá existenci dnes zaniklého por­tálu. Zdivo, nejdříve odkryté spodní části, je lomové, v ná­roží armované kvádry. Ve zdivu se nízko nad stávajícím te­rénem objevila dvojice zazděných oken.

Zazdívky z lomového zdiva pokrývaly zbytky zednickou lžíci utaženě omítky, s téměř bílým vápenným nátěrem. Okenní otvory s téměř půlkruhovými záklenky, provede­nými z lomového kamene, jsou prolomeny v různých výš­kových úrovních. Západnější okno je situováno zhruba o 50 cm níže než okno ve východní části průčelí. Celistvost nálezu a zejména skutečnost nekonfliktní polohy vůči výše položeným oknům stávajícím připustily možnost analytic­kého řešení. Vybourávka zazdívek odkryla šikmé špalety drobných, půlkruhově sklenutých a nepříliš tvarově pra­videlných okének. Špalety pokrývala nerovná lžící utaže­ná omítka opatřená silnější vrstvou vápenného nátěru. Po odkrytí zdiva celého průčelí bylo zřejmé, že horní část je zděna odlišným způsobem než spodní.

Drobnější lomový kámen zde vystřídalo zdivo z větších světlejších kamenů. Spodní část zdiva na severovýchodním nároží armují vyš­ší a kratší kvádry, ukončené zhruba ve spodní úrovni stá­vajících oken vertikálně převýšeným kvádrem se stopami po osekáni. Kvádr je zřejmě zbytkem římsy vynášející štít. V této úrovni byla dobře sledovatelná horizontální spára dělící průčelí. Kruhová okna, dodatečně prolomená, dosa­hující až téměř k římse, lemuje drobnější lomové zdivo jen částečně promíšené cihlou.

Zdivo presbytáře je provázané se spodním zdivem lodi, na které výškově navazuje. Armování se na severním průče­lí uplatňuje jen ve spodní části severovýchodního nároží. Na zdivo kolem kruhového okna navazuje pruh nadezdív­ky pod vysazením římsy. Pod oknem byla odkryta spodní část špaletového okénka, zřejmě obdobného oknům v prů­čelí lodi.

Na východním průčelí presbytáře odstranění vrchních omítek odkrylo poněkud k jihu posunuté špaletové okno s lehce segmentovým záklenkem z lomového kamene. I když provedení špalet odpovídá oknům v severním průčelí lodi, vlastní okénko odkryté po vybourání zazdívky je úzké, hro­titě sklenuté s pravoúhlým profilem ostění. Na jihový­chodním nároží se dochovaly zbytky lžící utažené omítky, charakterem odpovídající omítce na zazdívkách oken lodi se zbytkem šedě malovaných nárožních kvádrů. Lomové zdivo pokračuje výše do štítu, kde je po obvodu patrně nadvýšení štítu opět z lomového zdiva.

Situace na jižním průčelí presbytáře je obdobou prů­čelí severního. Kruhové okno zde zrušilo špaletové okén­ko, ze kterého zbyla parapetní část. Obezdívka kruhového okna je současná s nadezdívkou presbytáře pod římsou.

Složitější stavební vývoj se po sejmutí omítek ukázal na východním průčelí sakristie, navazujícím na jižní úsek vý­chodní zdi lodi. Lomové zdivo východní zdi sakristie, v nepra­videlném průběhu zasekané do nároží lodi, končí zhruba ve dvou třetinách délky průčelí vertikální spárou, lemova­nou armovacími kvádry. Poslední třetina, vyzděná opět z lomového kamene, má nároží armováno nižšími a delší­mi kvádry. Starší pravou část ukončuje cihelný pás oseka­ného vysazení římsy, nad kterým je nasazen štít pultové střechy. Zdivo nad nim patří štítu mladší fáze sakristie. Již­ní bok i západní průčelí sakristie má jednotné zdivo s pra­voúhlými otvory, připojené na spáru k jižnímu boku lodi.

Okna kostela

Na zbytku jižního průčelí lodi se objevila složitá situa­ce pěti intaktně dochovaných okenních otvorů. Pod pra­vým kruhovým oknem sejmutí omítek odhalilo lomovou zazdívku velkého okna. Zazdívka je svým charakterem blíz­ká nadezdívce na presbytáři. Lehce hrotité široké okno, odhalené po jejím odstranění, má kružbovou výplň, nava­zující na z kvádrů vyzděné špalety. Výžlabky profilovaný střední sloupek vynáší dva půlkruhové oblouky, v jejichž středu je nasazen shodně profilovaný okulus. Z vnitřní strany se v polodrážce zachovaly zbytky výztužných želez­ných prutů zasklení. Do špalet zabíhají zbytky lžící utažené omítky, která zde končí oříznutým páskem, pravidelně z vnitřní strany sledujícím vnější hranu špalety.

Omítku i kamenné zdivo pokrývá bílý pačok a zbytky šedého ná­těru. V zazdívce zevnitř lodi, zřejmě prováděné v jiné fázi, jsou použity rozlámané části ostění. I když vrchol okna za­nikl při prolomení okna kruhového, zachovaly se zbytky výše zmíněné omítky vlevo nad oknem. Tam navazovaly na další zazděný otvor, kterým je téměř čtvercové okno s ka­menným ostěním, ležící mezi okny kruhovými. Odříznutí omítky po obvodu u otvoru zde opět vytvářelo pravidelný pruh kamene, opatřený vápenným nátěrem. Přímo pod tímto oknem, vlevo od okna s kružbou, bylo odhaleno špa­letové půlkruhově sklenuté nepravidelné okénko, pro­vedením odpovídající oknům v severním průčelí. Více segmentový záklenek špalety je zřejmě bližší oknu ve vý­chodním průčelí presbytáře. Dobře zachována zůstala i omítka špalety.

Na západním průčelí probíhal průzkum v poslední fázi. Na severozápadním nároží bylo velmi dobře patrné ukon­čení kvádrové armatury spodní, poněkud dovnitř naklo­něné části zdiva. Nasazení zdiva horní části, svislého prů­běhu, zde předstupuje před líc zdiva spodního. Na bocích průčelí byly patrné výrazně vertikální trhliny, oddělující zdivo u nároží od ostatního zdiva průčelí. Nad severo­západním nárožím se zachovaly zbytky původní úpravy ští­tu. Strmý štít z lomového zdiva si zde pod obezdívkou zachoval zbytky jednoduše profilovaného tesaného lemová­ní a zlom v průběhu, odpovídající námětku. Cihelné obe­zdění, kterým je vytvarován obloučkový průběh, má zde zbytky původní omítky.

Interiér kostela

Do interiéru kostela vstoupíme západním portálem. Lod‘ je plochostropá, do presbytáře otevřená jednoduchým půl­kruhově sklenutým triumfálním obloukem. V severní zdi je široká nika se šikmými špaletami, segmentem sklenutá, patřící původnímu portálu. Po jeho ostění se stopy ne­dochovaly.

V interiéru předsazené předsíně je v zazděném otvoru patrné zřejmé otočené ostění s ušima. V jižní stěně je pro­ti portálu nika se sochou sv. Jana Nepomuckého, lemo­vaná při opravě odkrytou a restaurovanou malbou.(2) Nika je vezděna do niky výše popsaného okna s kružbou. Do sakristie vede portál s kamenným ostěním ploché ústupkové profilace s rozeklaným frontonem. V západní části lodi je dřevěná kruchta s balustrádou pseudorenesanční­ho charakteru. S lodí ji spojuje dřevěné obezděné vřetenové schodiště, vestavěné do jihozápadního kouta a po­kračující dále do krovu.

S jednoduchostí lodi kontrastuje architektonická de­korativnost presbytáře sklenutého křížovou klenbou. Klen­bu a triumfální oblouk pokrývá štuková renesanční vý­zdoba. Spodní líc triumfálního oblouku člení pětice kazet s rámy ústupkové profilace, pokrytými pásy vejcovce a perlovce. V centru kazety se střídají statické a rotující rozety s výraznými „pestíky“. Levá část kazet je porušena barok­ním náhrobkem z roku 1699. Nízko umístěné dlouhé pat­ky klenby jsou nasazeny na plochou římsu, obíhající po obvodu presbytáře. Z patek, pokrytých akantovými listy, vybíhají široká plochá žebírka zdobená listovcem, lemova­ným perlovcem, který se liší od perlovce na kazetách tri­umfálního oblouku. Plochu kápí vyplňují trojlistá „zrcát­ka“ s plochými rámy s perlovcem. Restaurátorská sonda pod štukovou výzdobou odhalila na hraně klenby kovem utaženou omítku.

Sakristie, sklenutá českou plackou, má otvory v seg­mentem sklenutých nikách. Lod‘ má v rozsahu sakristie oslabenou zeď, kterou nahrazuje široký pas, asymetricky podložený pilířem.

Vysoký krov lodi, odpovídající štítům, má vaznicovou konstrukci. Trojice vaznic podporuje hambalky vynášejí­cí krokve. Střední vaznice nesou sloupky dole opřené krát­kými vzpěrami do vazných trámů. V horní části jednak krátké vzpěry (pásky) podporují vaznici, a vzpěry v opač­ném směru přeplátované přes hambalky běží až na krok­ve. Boční vaznice podporuje ke středu šikmo natočený slou­pek, v opačném směru opřený vzpěrou, opět ukončený na krokvi. Spodní částí krokví se opírají o krátké sloupky. Konstrukce má pouze pět plných vazeb, z nichž střední je narušena dodatečně vloženou konstrukcí sanktusníku. Veškeré spoje jsou plátované. Sloupky sanktusníku spo­jují ondřejské kříže. V rozkryté části podlahy, kde je při­pravena kladka pro zvedání materiálu, jsou patrné stropní, respektive vazné trámy bez jakékoli profilace.

Zatímco západní strmý štít z lomového zdiva je vyzděn, až na cihelné obezdívky, jednotně, východní obdobně zdě­ný štít je nasazen na zdivo staršího štítu. Vrchol masivní­ho kamenného štítu s tupým úhlem ve vrcholu vystupuje nízko nad podlahu půdy. Jeho pata se váže na horní úro­veň starší fáze zdiva lodi. Na vnitřním obvodu je patrna polodrážka pro krokev. Ve vysokém štítu západním i vý­chodním je patrna nad úrovní hambalků řada otvorů, svěd­čící o existenci starší konstrukce, časově odpovídající vzni­ku štítů. Zřejmě zde existovaly vaznice nasazené výše než stávající. Podle stop na západním průčelí mohly být kraj­ní vaznice natočeny podle sklonu krokví.

Jednoduchý hambalkový krov nad presbytářem s přeplátovanými spoji rovněž nahradil starší konstrukci, ze které se zachoval otisk středního sloupku na východním štítu. Strmý východní štít presbytáře je stejně jako štít lodi nadezděn na starší masivnější štít.

Na vrcholu východního štítu lodi byl patrný zbytek ka­menného kříže, zřejmě náležející jeho původní výstavbě.

Ze zjištění při opravě fasád a z podstřeší kostela je dob­ře patrná nejstarší fáze kostela. Kostel odpovídající stávají­címu půdorysnému rozsahu dosahoval zhruba do polovič­ní výšky stávající stavby. Vzhledem k existenci hřbitova a konfiguraci terénu lze předpokládat jeho nasypání. Stav­ba tedy byla nejspíše vyšší. Zřejmě tomu nasvědčuje i polo­ha špaletových půlkruhových okének, které osvětlovaly loď. Omítka ve špaletách zřejmě odpovídá charakteru omít­ky celého kostela. Kostel měl sedlovou střechu se štíty s tu­pým úhlem ve vrcholu, předstupujícími nad střešní rovi­nu. Otázkou je ovšem absence masivního staršího štítu v západním průčelí. Vertikální trhliny a slabší zdivo zá­padního průčelí naznačují, že celé průčelí i se štítem bylo znovu vyzděno v další stavební etapě.

Půlkruhová špaletová okénka nepravidelného tvaru mají jednoznačně archaický, ještě románský charakter, stejně jako pravoúhlé štíty. Klíčem k datování je zřejmě prakticky shodné provedení špalet východního hrotitého okna presbytáře, které umožňuje datování do poloviny 13. století, případně těsně před ní. K původní výstavbě se hlá­sí i do tohoto období datovatelná bezžeberná křížová klen­ba presbytáře s protáhlými nízkými patkami, dodatečně pokrytá štukem.(3)

Historie a majitelé

Nejstarší přímá zmínka o Chvatěrubech pochází z roku 1222, kdy na darovací listině Přemysla Otakara I. vystu­puje jako svědek Rudger z Chvatěrub.(4) Kostel mohl být po­staven nedlouho poté. Další zmínka je až z roku 1316, kdy je zmiňován Jakub z Chvatěrub.(5) V roce 1352 připomína­ný kostel náležel k děkanátu Chlumínskému.(6) Ve druhé polovině 14. století patřily Chvatěruby větvi pražských Vel­foviců. Velfovic Jakeš Bolkův držel v letech 1366 a 1377 Chvatěruby s kostelním podacím.(7)

Vzhledem k charakteru zdiva, odlišného od zdiva mlad­ší etapy kostela, lze snad předpokládat, že starší fáze sak­ristie byla připojena nejpozději ve 14. století.

Další významnou stavební etapu znamenalo zvýšení lodi kostela s vyzděním štítů, odpovídajících strmým sed­lovým střechám. Této stavební etapě nepochybně náleží celé západní průčelí a dvojice otvorů v jižním průčelí lodi – okno s kružbou a nad ním situované čtvercové okno. Čt­vercové okno zřejmě náleželo rozlehlé tribuně, kterou lze u kostela v hradním areálu předpokládat. Snad právě exi­stence tribuny posunula nově velké okno s kružbou na úroveň oken starších. Důkazem, že toto okno nebylo pro­lomeno do zdiva před zvýšením původní stavby, je zřejmě omítka, vážící na oba otvory a zachovaná i na zazdívkách oken ze 13. století. Omítka byla opatřena bílým nátěrem, nároží zdůrazňovaly malované šedé kvádry a šedý nátěr pokrýval i okenní ostění a zřejmě i pasparty kolem nich.

Další případné okenní otvory této etapy musely zaniknout po vedení stávajících okulusů, jejichž šířka koresponduje se šířkou okna s kružbou. Kružba svým charakterem pat­ří do pokročilejšího 16. století.(8) Pro datování této přestavby lze zřejmě přijmout rok 1538, uváděný jako rok výstavby kostela.(9) Přestavba mohla souviset s pozdně gotickým opev­něním hradu, ze které se dochovala nárožní bašta. Od roku 1474 do roku 1544, kdy Chvatěruby vložil do obnovených zemských desek Zikmund Chvatěrubský z Lestkova, jako dlouholetou držbu po otci, prameny o Chvatěrubech mlčí.(10) Za pánů z Lestkova tedy zřejmě kostel získal pozdně gotickou podobu.

Renesanční úpravy

Další úpravu kostela dokládá přímo zbytek renesanč­ní sgrafitové omítky a jednoznačně renesanční je štuková výzdoba klenby presbytáře a triumfálního oblouku. Rene­sanční je v podstatě i profil (sima) okapní římsy.(11)

Doložení renesanční stavební etapy otevírá otázku da­tování vzniku kruhových oken. Osvětlení celé stavby kru­hovými špaletovými okny je nepochybně výjimečné. Jistě je nelze spojit s vrcholně nebo pozdně barokní stavební etapou.(12) Toto řešení je mnohem bližší renesanci, i když v této formě není zřejmě nikde zachováno. Kruhová okna se spíše vyskytují ve vazbě na další okna. V této formě jsou zachována například v lunetách klenby gryspekovského mauzolea v Kralovicích.(13) V kostele sv. Jakuba ve Svatém Jakubu u Kutné Hory byla naopak kruhová okna prolome­na ve spodní části lodi pod románskými okny.(14) Význam­nou stavbou osvětlenou pouze kruhovými okny, byla ka­ple sv. Vojtěcha, stojící v nedostavěné lodi katedrály sv. Víta v Praze.(15) Výstavba nové kaple zde byla připravována od roku 1563, k realizaci došlo až v polovině 70. let.(16) Prá­vě tehdy – v roce 1576, umírá Jan Valdštejn na Hrádku, od roku 1567 majitel Chvatěrub(17) a od roku 1570 nejvyš­ší komorník.(18) Janovi z Valdštejna je připisována rene­sanční přestavba chvatěrubského zámku, dosud částečně patrná v jižním křídle.(19) Nejspíše to byl právě Jan z Vald­štejna, kdo přestavěl i chvatěrubský kostel.

Přestavbu mo­hla do roku 1581, kdy bylo chvatěrubské panství zastave­no, dokončit i vdova Magdalena, která rovněž pokračova­la v Janem započaté rozsáhlé renesanční přestavbě svého hlavního sídla – Komorního Hrádku.(20) Kruhová okna byla tedy s velkou pravděpodobností součástí renesanční pře­stavby. Tento předpoklad plně podporuje i současnost zdi­va s nadezdívkou pod římsou. Určité proporční rozpaky, vyplývající z vysoké polohy oken, lze zřejmě vysvětlit před­pokladem, že hlavní význam na fasádě měla sgrafitová vý­zdoba. Právě dochovaný fragment sgrafita, ze kterého je zřejmé, že ilusivní klenáky lemovaly vstupní portál, naznačuje možnou koncepci průčelí. Ve vazbě na okna zde mohly spodní část fasády členit ilusivní sgrafitovou tech­nikou provedené niky, případně okna.(21) Štuková výzdoba klenby je v některých případných detailech blízká detai­lům výzdoby letohrádku Hvězdy.(22) Tato skutečnost, spo­lu s výše naznačeným problémem kruhových oken, je jis­tě vysvětlitelná osobou stavebníka, který měl úzké vztahy ke dvoru císaře Maxmiliána a tedy i k Pražskému hradu a který si mohl jistě zajistit mistra pracujícího na císař­ských stavbách.(23)

Charakter cihelné obezdívky západního pozdněgotic­kého štítu, vytvářející renesanční štít, nevylučuje vznik již při renesanční přestavbě. Proti tomuto datování však zřej­mě stojí jednak skutečnost, že průběh křivek na obvodu chvatěrubského štítu nemá prakticky ve známých přípa­dech obdoby.(24) Závažným argumentem, hovořícím rovněž proti, je nejstarší známé vyobrazení kostela – na pozdně barokním obrazu na hlavním oltáři, kde je namalován pou­ze trojúhelný štít. S renesanční etapou však nejspíše souvisí krovová konstrukce v hlavních rysech i detailech po­zdně středověkého charakteru, která je mladší, než pozd­ně gotické štíty.(25) Ještě pozdně renesanční charakter má portál z lodi do sakristie, který však mohl vzniknout až v průběhu 17. století. Datování do hlavní renesanční eta­py by jej zařadilo mezi nejstarší známé příklady.(26)

Zřejmě úpravám v 17. století lze přičíst podle charak­teru konstrukce zvonici na střeše lodi.

Mladší barokní úpravy dokládají pouze jednoduché por­tály s ušima – jeden, zřejmě v nově prolomeném vchodu, v západním průčelí, druhý v současně přistavěné předsí­ni před severním portálem. Nápis na dveřích v západním portále snad datuje úpravu roku 1715,(27) v širší souvislosti mohla být zřejmě součástí rozsáhlé přestavby zámku Kar­lem Josefem Voračickým z Paběnic.(28) V roce 1722 bylo při kostele zřízeno místo administrátora o padesát let pozdě­ji povýšeně na faru.(29) Zřízení fary vedlo nejspíše k rozší­ření sakristie.

Poslední úprava kostela proběhla na sklonku 19. sto­letí. Až z této etapy zřejmě pochází novorenesanční západní štít a balustráda kruchty, úprava severní předsíně na ka­pli a zřízení odvětrání ve stropě.(30) Touto úpravou se až na více nebo měně kvalitní údržbu stavební dějiny kostela prakticky uzavřely.

Přínosem byla nepochybně poslední oprava, realizova­ná v průběhu roku 1994, která znamenala rehabilitaci fa­sád i interiéru včetně mobiliáře a zabílené malířské vý­zdoby. Tato oprava znamenala také zásadní prohloubení poznáni dějin stavebního vývoje kostela.

POZNÁMKY:
1) F. Velc, Soupis památek historických a uměleckých v politickém okre­se Slánském, Praha 1904, s. 65.
2) Jde o zajímavou kompozici. Niku se sochou orámovanou rámem s mušlí v konše obklopuje malovaná draperie zavěšená na římse nad mušlí. Draperie v dolní části rozhrnuje dvojice andílků s kartušemi a pásky s nápisy.
3) Klenba s kamennými kápěmi má lehce hrotitá čela a nestoupavé vr­cholnice. Připomíná spíše ještě pozdně románské klenby první polo­viny 13. století, ke kterým má blízko i eliptický triumfální oblouk. Srovnej V. Mencl, České středověké klenby, Praha 1974.
4) L. Lancinger, D. 12″bal, Chvatěruby – zámek, SRP SÚRPMO, nepubli­kovaný strojopis, 1969; a jiné.
5) Viz pozn. 4.
6) Fr. Palacký, Dějiny národa ‚českého, díl I. vydání z r. 1939, s. 455.
7) V. V. Tomek, Dějepis města Prahy, díl 11, Praha 1892, s. 429.
8) Jde o jednoduchý typ kružby Půlkruhové záklenky jsou běžné u řady oken z počátku 16. století. Kružba se od mladších kružeb „renesanč­ních“ zřejmě liší svojí masivností (srovnej V. Mencl, Vývoj oken v ar­chitektuře českého středověku, Zprávy památkové péče, XX (1960), s. 181 n.
9) Záznam v pamětní farní knize – viz F. Vele, Soupis …, o.c., s. 64.
10) Např. L. Lancinger …, viz pozn. 4.
11) Profil běžně užívaný v článkování renesančních říms. Viz např. J. He­rout, Staletí kolem nás, Praha 1961.
12) Stavba s krovovými okny, datovatelná do barokního období, zřejmě neexistuje – obdobná okna jsou vždy oválná.
13) Např. J. Krčálová, Centrální stavby české renesance, Praha 1976.
14) D. Líbal, Kostel sv. Jakuba ve Sv. Jakubu, SHP, SÚRPMO, nepubli­kovaný strojopis.
15) J. Krčálová, Centrální stavby … o.c.
16) J. Krčálová, Centrální stavby … o.c., s. 65-9.
17) Např. M. Brožovský, Komorní Hrádek, Praha 1988, s. 6; L. Lancinger o.c.
18) Viz pozn. 17.
19) L. Lancinger, D. Líbal, Chvatěruby SHP, o.c. s. 18.
20) M. Brožovský, Komorní Hrádek … o.c. s. 7-8.
Stavební činnost Valdštejnů na Chvatěrubech mohla trvat až do roku 1590, kdy Chvatěruby prodali – viz A. Sedláček … s. 272. Sgrafito shodné s chvatěrubským je zachována na průčelí starého zámku a v podkroví nového zámku na Komorním Hrádku.
21) Vazba kruhových oken v horní částí průčelí na okna v dolní části je známa z řady staveb (Kralovice – Gryspekovské mauzoleum, Český Krumlov – věž v Hrádku, Jindřichův Hradec, zámek – altán).
22) Viz. různá literatura ke Hvězdě – např. pozn. 13.
23) Viz. M. Brožovský o.c. s. 6.
24) A. Balšánek, Štíty a motivy attikové české renesance, Praha 1902.
25) V podstatě jde o jednodušší obdobu krovu kostela sv. Gotharda v ne­dalekém Slaném z doby kolem roku 1500, (viz J. Muk, Poznatky o konstrukcích střech z průzkumů SÚRPMO, Sborník ze semináře „Obnova střech památkových objektů“, Praha 1986, s. 18-24). Není tedy vyloučeno, že krov je starší i když tomu odporují stopy na štítech.
26) Např. Bučovice kde je portál zcela obdobný chvatěrubskému datován do osmdesátých let 16. století.. (Např. J. Krčálová pozn. 13.)
27) Viz pozn. 1.
28) L Lancinger, D. Líbal, Chvatěruby o.c., s. 19.
29) F. Velc, Soupis … o.c., s. 64.
30) F. Velc, Soupis … o.c., s. 66.

Zdroj: Průzkumy památek č. 2 (1995), autor: Jan Žižka

KŘESŤANSKÝ KOSTEL – ZÁKLADNÍ INFORMACE:

Základní popis jednotlivých částí kostela najdete ZDE.